1 Jednoho z těch dnů, když učil lid v chrámu a kázal evangelium, se pak stalo, že přišli velekněží a zákoníci se staršími 2 a řekli mu: “Pověz nám, jakou mocí děláš tyto věci? A kdo ti tu moc dal?” 3 On jim však odpověděl: “Já se vás také zeptám na jednu věc. Povězte mi: 4 Byl Janův křest z nebe, nebo z lidí?” 5 Rozvažovali tedy [o tom] mezi sebou a říkali: “Kdybychom řekli, [že] z nebe, řekne [nám]: ‘Proč jste mu tedy neuvěřili?’ 6 Ale když řekneme, [že] z lidí, všechen lid nás ukamenuje, protože jsou přesvědčeni, že Jan je prorok.” 7 A [tak] odpověděli, že nevědí, odkud [byl]. 8 A Ježíš jim řekl: “Ani já vám [tedy] neřeknu, jakou mocí dělám tyto věci.” 9 Tehdy začal lidu vyprávět toto podobenství: “Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval. 10 V příslušný čas pak poslal k těm vinařům služebníka, aby mu dali [díl] z úrody vinice. Ti vinaři ho však zbili a poslali pryč s prázdnou. 11 Poslal tedy ještě jiného služebníka. Ale oni zbili a zohavili i toho a poslali [ho] pryč s prázdnou. 12 Poslal tedy třetího, ale oni i toho zranili a vyhnali ven. 13 Tehdy pán té vinice řekl: ‘Co udělám? Pošlu svého milovaného syna. Snad když uvidí jeho, budou [ho] mít ve vážnosti.’ 14 Když ho ale vinaři uviděli, domlouvali se mezi sebou a říkali: ‘Tohle je dědic. Pojďme, zabijme ho, aby to dědictví bylo naše.’ 15 Pak ho vyhodili z vinice ven a zabili. Co jim tedy udělá pán té vinice? 16 Přijde a zahubí ty vinaře a vinici dá jiným.” A když [to] uslyšeli, řekli: “To snad ne!” 17 On na ně ale pohlédl a řekl: “Co tedy znamená to, co je napsáno: ‘Kámen, který stavitelé zavrhli, se stal hlavním [kamenem] klenby’? 18 Každý, kdo padne na ten kámen, bude roztříštěn, a na koho by padl, toho rozdrtí na prach.” 19 Velekněží a zákoníci se ho v tu chvíli chtěli zmocnit, ale zalekli se lidu. Poznali totiž, že to podobenství řekl o nich. 20 Sledovali [ho] tedy a poslali špehy, kteří se vydávali za spravedlivé, aby ho chytili za slovo a potom vydali vrchnosti a moci vladaře. 21 A [ti] se ho zeptali: “Mistře, víme, že správně mluvíš i učíš a nikomu nestraníš, ale pravdivě učíš Boží cestě. 22 Je správné, abychom dávali císaři daň, nebo ne?” 23 [Ježíš] ale poznal jejich chytráctví a řekl jim: “Proč mě pokoušíte? 24 Ukažte mi denár. Čí má obraz a nápis?” Odpověděli: “Císařův.” 25 A on jim řekl: “Dejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu.” 26 A [tak] ho nemohli před lidmi chytit za slovo a v údivu nad jeho odpovědí zmlkli. 27 Tehdy [k němu] přišli někteří ze saduceů (kteří popírají, že je vzkříšení) a zeptali se ho: 28 “Mistře, Mojžíš nám napsal: ‘Kdyby zemřel něčí bratr, který měl manželku, a zemřel by bezdětný, ať si tu ženu vezme jeho bratr a vzbudí svému bratru potomka.’ 29 Bylo tedy sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný. 30 A [tak] si tu ženu vzal druhý a [i] ten zemřel bezdětný. 31 Potom si ji vzal třetí a stejně tak i [všech] sedm; nezanechali děti a zemřeli. 32 Poslední ze všech pak zemřela i ta žena. 33 Kterého z nich tedy bude manželkou při vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku [všech] sedm!” 34 Ježíš jim však odpověděl: “Synové tohoto věku se žení a vdávají. 35 Ale ti, kteří jsou hodni dosáhnout onoho věku a vzkříšení z mrtvých, se nebudou ženit ani vdávat. 36 Nebudou už totiž ani moci zemřít, neboť jsou rovni andělům. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení. 37 A že mrtví vstávají, ukázal i Mojžíš u toho keře, když Pána nazývá Bohem Abrahama, Bohem Izáka a Bohem Jákoba. 38 Bůh není [Bohem] mrtvých, ale živých, neboť jemu jsou živi všichni.” 39 Někteří ze zákoníků tedy odpověděli: “Mistře, [to] jsi řekl dobře.” 40 A už se ho neodvažovali na nic ptát. 41 Potom jim řekl: “Jak mohou říkat, že Kristus je Davidův syn? 42 Sám David říká v knize Žalmů: ‘Pán řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, 43 dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.’ 44 David ho tedy nazývá Pánem. Jak [to] potom může být jeho syn?” 45 A když všechen lid naslouchal, řekl svým učedníkům: 46 “Varujte se zákoníků, kteří se chtějí procházet ve [slavnostních] pláštích a mají rádi zdravení na tržištích a přední sedadla ve shromážděních a čestná místa při večeřích, 47 kteří vyjídají domy vdov a předstírají dlouhé modlitby. Ti dostanou těžší rozsudek.”

<- Lukáš 19Lukáš 21 ->