1 A proto, svatí bratři, účastníci nebeského povolání, hleďte na apoštola a nejvyššího kněze našeho vyznání, Krista Ježíše, 2 jenž byl věrný tomu, který ho ustanovil, jako [byl] i Mojžíš [věrný] v celém jeho domě. 3 Tento je ovšem hoden větší slávy než Mojžíš, tak jako má větší čest stavitel nežli sám dům. 4 Vždyť každý dům je někým postaven a ten, kdo postavil všechno, [je] Bůh. 5 Mojžíš byl vskutku věrný v celém jeho domě jako služebník, na svědectví o tom, co mělo být mluveno [potom], 6 ale Kristus [byl věrný] nad svým domem jakožto Syn; a jeho dům jsme my, udržíme-li si tu smělou důvěru a tu chloubu naděje pevnou až do konce. 7 Proto, jak říká Duch Svatý: “Dnes, uslyšíte-li jeho hlas, 8 nezatvrzujte svá srdce, jako při tom roztrpčení v den pokušení na poušti, 9 kde mne pokoušeli vaši otcové. Vyzkoušeli mne, a viděli mé skutky po čtyřicet let. 10 Proto jsem se rozhněval na to pokolení a řekl jsem: Oni svým srdcem stále bloudí a mé cesty nepoznali. 11 Proto jsem ve svém hněvu odpřísáhl: Nevejdou do mého odpočinku!” 12 Dávejte pozor, bratři, aby snad v někom z vás nebylo zlé a nevěrné srdce, [jež] by se odvracelo od živého Boha, 13 ale den co den se vzájemně napomínejte, dokud se [ještě] říká “dnes”, aby někdo z vás nebyl zatvrzen oklamáním hříchu. 14 Stali jsme se přece účastníky Krista - udržíme-li si ovšem to počáteční ujištění pevné až do konce, 15 když se říká: “Dnes, uslyšíte-li jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce, jako při tom roztrpčení.” 16 Někteří [ho] totiž vyslechli a roztrpčili - ale ne všichni, kteří prostřednictvím Mojžíše vyšli z Egypta. 17 Na koho se pak hněval čtyřicet let? Zdali ne na ty, kteří hřešili a jejichž těla padla na poušti? 18 A komu odpřísáhl, že nevejdou do jeho odpočinku? Přece těm, kdo byli neposlušní. 19 Vidíme tedy, že nemohli vejít kvůli nevěře.