1 A když [ještě] mluvili k lidu, přišli na ně kněží s velitelem chrámové [stráže] a saduceji, 2 protože těžce nesli, že učí lid a kážou vzkříšení z mrtvých skrze Ježíše. 3 Chopili se jich tedy a dali [je] až do druhého dne do vězení, protože už byl večer. 4 Mnozí z těch, kdo uslyšeli Slovo, však uvěřili. A počet mužů dosáhl asi pěti tisíc. 5 Druhého dne se pak stalo, že se v Jeruzalémě sešli židovští hodnostáři, starší a zákoníci, 6 nejvyšší kněz Annáš i Kaifáš, Jan, Alexandr a všichni, kdo byli z velekněžského rodu. 7 A když je postavili doprostřed, vyptávali se: “Jakou mocí a v jakém jménu jste to udělali?” 8 Tehdy jim Petr, naplněn Duchem Svatým, řekl: “Vůdcové lidu a starší Izraele: 9 Poněvadž jsme dnes vyslýcháni pro dobrý skutek při nemocném člověku, kterým byl uzdraven, 10 ať je známo vám všem i všemu lidu Izraele, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, jehož Bůh vzkřísil z mrtvých, skrze toho stojí před vámi tento [člověk] zdravý. 11 To je ten ‘kámen, zavržený vámi staviteli, který se stal hlavním [kamenem] klenby’. 12 A v nikom jiném není spasení, protože lidem není dáno jiné jméno pod nebem, v němž bychom měli být spaseni.” 13 Když tedy viděli Petrovu a Janovu smělost a shledali, že jsou [to] neučení a prostí lidé, divili se a poznali na nich, že byli s Ježíšem. 14 A když viděli toho člověka, který byl uzdraven, jak stojí s nimi, neměli, co by proti [nim] řekli. 15 Poručili jim tedy, aby odešli z velerady ven, a radili se spolu. 16 Říkali: “Co s těmi lidmi uděláme? Všem přebývajícím v Jeruzalémě [je] přece známo, že se skrze ně stal zjevný zázrak, a [my to] nemůžeme popřít. 17 Aby se [to] ale mezi lidmi více nešířilo, důrazně jim pohrozme, aby v tom jménu už k žádnému člověku nemluvili.” 18 Zavolali je tedy a přikázali jim, aby [už] vůbec nemluvili ani neučili v Ježíšově jménu. 19 Petr a Jan jim však odpověděli: “Posuďte, zda je v Božích očích spravedlivé, abychom vás poslouchali více než Boha. 20 My totiž nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.” 21 A když nenalézali nic, za co by je potrestali, znovu [jim] pohrozili a kvůli lidu je propustili; všichni totiž oslavovali Boha za to, co se stalo. 22 A tomu člověku, na kterém se stal ten zázrak uzdravení, bylo přes čtyřicet let. 23 Když tedy byli propuštěni, přišli ke svým a vyprávěli, co jim řekli velekněží a starší. 24 A když [to bratři] uslyšeli, pozvedli jednomyslně hlas k Bohu a řekli: “Hospodine, ty [jsi] Bůh, který stvořil nebe i zemi, moře i všechno, co je v nich, 25 který jsi ústy Davida, svého služebníka, řekl: ‘Proč se rozzuřily národy a lidé vymýšleli marnosti? 26 Králové země povstali a vládci se spolu shromáždili proti Pánu a proti jeho Pomazanému.’ 27 A opravdu se proti tvému svatému služebníku Ježíši, kterého jsi pomazal, sešli Herodes a Pontský Pilát s pohany a lidem Izraele, 28 aby udělali to, co tvá ruka a tvá vůle předurčila, aby se stalo. 29 Nyní, Pane, pohleď na jejich výhrůžky a dej svým služebníkům mluvit tvé slovo se vší smělostí, 30 když budeš vztahovat svou ruku k uzdravování a k činění znamení a zázraků skrze jméno svého svatého služebníka Ježíše.” 31 A když se modlili, zatřáslo se to místo, na kterém byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem Svatým a mluvili Boží slovo se smělostí. 32 To množství věřících pak mělo [jedno] srdce a jednu duši. Nikdo ani nenazýval nic z toho, co měl, svým vlastním, ale měli všechny věci společné. 33 Apoštolové vydávali velikou mocí svědectví o vzkříšení Pána Ježíše a veliká milost byla na nich všech. 34 Nikdo mezi nimi neměl nouzi, protože všichni, kdo vlastnili pole nebo domy, [je] prodávali a peníze, za které je prodali, přinášeli 35 a pokládali k nohám apoštolů. [To] pak bylo rozdělováno každému podle toho, jak kdo potřeboval. 36 A Jozes, který měl od apoštolů jméno Barnabáš (což v překladu znamená Syn potěšení), levíta rodem z Kypru, 37 prodal své pole, přinesl peníze a položil je k nohám apoštolů.