1 Celé shromáždění velerady povstalo a odvedli Ježíše k římskému místodržiteli Pilátovi. 2 Tam ho začali obviňovat: „Tento člověk rozvrací náš národ, nabádá, aby se neplatily daně císaři, a sám se vydává za krále poslaného od Boha.“ 3 Pilát se Ježíše zeptal: „Ty jsi židovský král?“ Ježíš řekl: „Chceš-li mne tak nazvat…“ 4 Pilát namítl žalobcům: „Nezdá se mi, že by se ten člověk provinil něčím závažným.“ 5 Ale oni naléhali: „Jeho učení působí nepokoje v celém Judsku. Nejdříve to začalo v Galileji, ale už je toho i tady plno.“ 6 Když to Pilát uslyšel, zeptal se, zda je Ježíš Galilejec.

7 Přisvědčili; Pilát se toho chopil a poslal Ježíše k Herodovi, vládci Galileje, který byl právě o svátcích v Jeruzalémě. 8 Herodes tím byl nadšen, protože si už dávno přál Ježíše vidět. Mnoho o něm slyšel a doufal, že mu Ježíš předvede nějaký zázrak. 9 Kladl mu řadu otázek, ale Ježíš na ně neodpovídal. 10 Zato přítomní kněží a zákoníci se předháněli v obviňování. 11 Herodes se od Ježíše pohrdavě odvrátil. Domluvil se se svými dvořany, že Ježíše zesměšní: dal ho obléci do bílého korunovačního roucha a tak ho poslal zpět k Pilátovi. 12 Tehdy se Herodes a Pilát spřátelili, ačkoliv předtím si nemohli přijít na jméno.

13 Pilát svolal přední kněze, členy velerady i lid 14 a řekl jim: „Přivedli jste mi tohoto člověka s obviněním, že pobuřuje lid proti Římu. Byli jste při tom, když jsem ho vyslýchal, a musíte mi dát za pravdu, že jsem ho neusvědčil ze žádného zločinu. 15 Stejně jste dopadli se svou žalobou u Heroda, jinak by mi ho neposlal zpět. Nespáchal žádný hrdelní zločin, 16 a tak, abyste neřekli, dám ho zbičovat a pak ho propustím. 17 Vždyť víte, že každý rok o Velikonocích uděluji milost jednomu vězni. Tentokrát propustím Ježíše.“ 18 Ale dav křičel: „Pryč s ním, propusť Barabáše!“ 19 Barabáš byl odsouzen k smrti pro pokus o povstání a pro vraždu. 20 Pilát se znovu pokusil přesvědčit dav o Ježíšově nevině, aby ho mohl propustit. 21 Ale lidé ho přehlušili: „Ukřižovat, ukřižovat!“ 22 Zkusil to ještě do třetice: „Ale čím se provinil? Nedokázal jsem mu přece nic, za co je podle zákona trest smrti. Dám ho zbičovat a propustím ho.“ 23 Volání davu, aby byl Ježíš ukřižován, se však stále stupňovalo, 24 a tak jim Pilát nakonec vyhověl. 25 Propustil Barabáše a Ježíše poslal na popravu, jak žádali.

26 Když vojáci Ježíše odváděli, přinutili cestou jednoho muže, aby nesl Ježíšův kříž. Byl to Šimon z Kyrény, který právě přicházel z pole. 27 Odsouzeného sledoval zástup lidí a mnohé ženy nad ním plakaly a naříkaly. 28 Ježíš se k nim otočil a řekl: „Ženy, nade mnou neplačte, ale nad sebou a svými dětmi. 29 Jednou budete litovat, že jste do tohoto světa přivedly děti. 30 Lidé budou prosit hory, aby se na ně sesuly a pohřbily je. 31 Jestliže se takto nakládá se zeleným stromem, jak to může dopadnout se suchým? Když jdu na smrt já, co můžete čekat vy?“

32 Spolu s Ježíšem byli vedeni na popraviště ještě dva zločinci. 33 Když je dovedli na místo, kterému se říká Golgota – Lebka, ukřižovali tam Ježíše i ty dva zločince; jednoho po Ježíšově pravici, druhého po levici. 34 Ježíš se modlil za své nepřátele: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají!“ Vojáci losovali o jeho šaty. 35 Kolem stál a přihlížel dav. Ozval se i posměch, který podněcovali přítomní členové nejvyšší rady: „Pomáhal jiným, ať pomůže teď sobě. Mesiáš poslaný od Boha by to dokázal!“ 36 Také vojáci se přidali k posměchu. Nabízeli mu svoje kyselé víno a říkali: 37 „Jsi-li skutečně židovský král, zachraň se sám!“ 38 Nad jeho hlavou byl upevněn nápis v řečtině, latině a hebrejštině: „Král Židů.“ 39 Také jeden z ukřižovaných zločinců se Ježíšovi posmíval: „Co jsi za Mesiáše, když nepomůžeš sobě ani nám!“ 40 Ale ten druhý ho okřikl. „Ani ve chvíli smrti se nebojíš Boha? 41 My si to všechno zasloužíme, ale tenhle člověk určitě nespáchal nic špatného a trpí nevinně.“ 42 Pak se obrátil k Ježíšovi a řekl: „Pane, vzpomeň si na mne, až přijdeš do svého království.“ 43 Ježíš mu odpověděl: „Slibuji ti, dnes budeš se mnou v ráji.“

44 Kolem poledne se najednou setmělo a tma trvala do tří hodin. 45 Chrámová opona, která oddělovala svatyni od nejsvatějšího místa, se v tu chvíli roztrhla od shora až dolů. 46 Ježíš hlasitě zvolal: „Otče, odevzdávám svého ducha do tvých rukou!“ A s těmi slovy na rtech zemřel. 47 Když důstojník velící popravě viděl, co se stalo, vzdal čest Bohu a řekl: „Je jasné, že tenhle člověk byl nevinný.“ 48 Také v přihlížejícím davu se probudilo svědomí a lidé odcházeli otřesení. 49 Nakonec tam zůstali v povzdálí jen Ježíšovi přátelé a ženy, které ho doprovázely z Galileje a všechno to viděly.

50 Jeden z členů velerady, Josef z Arimatie, čestný a ušlechtilý člověk, 51 nesouhlasil s postupem a rozsudkem ostatních. Patřil k těm, kdo uvěřili zvěsti o Božím království. 52 Ten teď navštívil Piláta a vyžádal si tělo mrtvého Ježíše. 53 Sňal je z kříže, zavinul do plátna a uložil do hrobky vytesané ve skále, kde ještě nikdo nebyl pochován. 54 To bylo v pátek večer, právě před začátkem soboty. 55 Ženy, které provázely Ježíše z Galileje, se připojily k pohřbu. Viděly hrobku i způsob, jakým bylo tělo uloženo. 56 Chtěly je ještě potřít vonnými oleji a mastmi, ale musely to odložit, aby neporušily zákon o sobotě.

<- Lukáš 22Lukáš 24 ->