1 O dalším židovském svátku se Ježíš zase vracel do Jeruzaléma. 2 Ve městě nedaleko Ovčí brány je rybník zvaný Bethesda. 3-4 Podél jeho břehů leželi pod pěti podloubími nemocní, slepí a ochrnutí. Toužebně čekali na okamžik, kdy se hladina vody zčeří. Čas od času se to stávalo a lidé věřili, že kdo první vstoupí do vřídla, bude uzdraven, ať už trpí čímkoliv.

5 Mezi postiženými ležel muž nemocný už třicet osm let. 6 Když ho Ježíš uviděl a zjistil, že je už dlouho nemocen, zeptal se ho: „Chceš být zdráv?“

7 „Chci, Pane, ale nemohu,“ odpověděl mu ubohý muž. „Sám se špatně pohybuji a nemám nikoho, kdo by mi pomohl v pravý čas do vřídla. Ať se namáhám, jak chci, pokaždé mě někdo předběhne.“

8 Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi si své lehátko a choď.“

9 Muž se zvedl, sebral svoje věci a šel. Po nemoci nebylo ani památky.

10 Protože se to stalo v sobotu, Židé napomínali uzdraveného: „Nesluší se, abys dnes něco nosil.“

11 „Vím,“ odpověděl. „Ale poručil mi to člověk, který mne uzdravil.“

12 „A kdo to byl?“ ptali se rozhořčeně Židé. 13 To ovšem uzdravený nevěděl, protože se mu Ježíš ztratil v davu.

14 Později se setkali v chrámu. Ježíš mu řekl: „Važ si toho, že jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nepotkalo něco mnohem horšího.“

15 Muž běžel za Židy a oznámil jim, že ho uzdravil Ježíš.

16 Židé začali na Ježíše dotírat, že ruší sobotní řád. 17 Ježíš jim však řekl: „Můj Otec stále pracuje ve prospěch stvoření, proto ani já nemohu odpočívat.“

18 Ta slova Židé považovali za rouhání a rozhodli se, že Ježíše zabijí.

19 Ježíš na jejich hrozby odpověděl: „Syn může opravdu dělat jen to, co vidí, že dělá jeho Otec. A činí to právě tak jako on. Vždyť 20 Otec miluje svého Syna a ukazuje mu všechno, co sám koná. Budete žasnout nad ještě většími skutky. 21 Tak jako Otec má moc nad životem a smrtí, tak i Syn vzkřísí k životu ty, které bude chtít. 22 Vždyť ani Otec sám nikoho nesoudí, ale všechen soud předal Synovi, 23 aby si ho všichni vážili a ctili ho stejně jako Otce. Kdo si neváží Syna, nemá úctu ani k Otci, který ho poslal.

24 Ujišťuji vás, že každý, kdo přijímá moje slovo jako slovo Boha, má věčný život a unikl smrti při soudu. 25 Říkám vám podle pravdy, že začíná doba, kdy lidé uslyší hlas Božího Syna a kdo ho poslechne, bude žít, 26 protože jako Otec je dárce života, tak i Syna pověřil, aby dával život. 27 A také jedině jemu dal právo konat soud. 28 Jednou však k údivu všech budou muset všichni poslechnout jeho hlas 29 a povstat ze svých hrobů: ti, kteří uvěřili Synu, vstanou k věčnému životu, ti kteří ho za vrhli, vstanou k odsouzení.

30 Já osobně nemohu udělat nic. Má vůle je totožná s vůlí Otce. Jak mi radí, tak soudím. Proto je můj soud spravedlivý.

31 Jistě by nepůsobilo věrohodně, kdybych sám dokazoval, že jsem Boží Syn. 32 Já mám někoho, kdo by pro mne svědčil. 33 Sami jste poslali k Janu Křtiteli a on vydal pravdivé svědectví. 34 Nemusím však stavět na lidském svědectví, ale připomínám to pro vaši záchranu. 35 Jan Křtitel zářil jako pochodeň a vy jste se radovali z jeho světla. Ale bylo to jen na čas. 36 Je tu ještě závažnější svědectví, a to jsou moje skutky. 37 Otec mi je uložil, abych je vykonal. Vydal o mně svědectví i můj Otec, který mne poslal. 38 Ale vy jste jeho hlas nikdy neslyšeli a nemáte o něm ani zdá ní. Jeho slovo ve vás neutkvělo a tomu, kterého poslal, nevěříte. 39 Zkoumáte Písmo a domníváte se, že jeho plněním získáte věčný život. Ale i ono svědčí o mně. 40 Vy mne odmítáte a tak zavrhujete život.

41 Nechci, abyste mi děkovali nebo mne chválili, 42 vždyť já vás dobře znám a poznal jsem, že nemáte pravý vztah k Bohu. 43 Přišel jsem k vám v Božím pověření a to vás dráždí. Kdybych přišel se svým vlastním programem, přijali byste mne s nadšením. 44 Jak byste mi mohli uvěřit, když se chcete líbit lidem a ne Bohu. 45 Nemyslete si, já na vás nebudu Otci žalovat. Na to stačí Mojžíšův zákon, na jehož plnění tolik spoléháte. 46 Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, protože on o mně psal. 47 Když nevěříte jemu, jak byste mohli věřit mně.“

<- Jan 4Jan 6 ->