1 Po této modlitbě odešel Ježíš se svými učedníky do olivového háje za potok Kidrón. 2 Zrádce Jidáš toto místo dobře znal, protože tam s Ježíšem a učedníky často chodíval. 3 Teď tam vedl chrámovou stráž posílenou vojenskou jednotkou; byli ozbrojení a svítili si na cestu kahany a pochodněmi.

4 Ježíš věděl, co ho čeká. Vyšel jim naproti a zeptal se: „Koho hledáte?“

5 „Ježíše z Nazaretu,“ odpověděli.

„To jsem já,“ řekl jim.

6 Když to uslyšeli, ustoupili zpět a padli na zem.

7 „Koho hledáte?“ zeptal se jich Ježíš znovu.

„Ježíše Nazaretského,“ opakovali.

8 „Vždyť jsem vám již řekl, že jsem to já. Tady mne máte, ale tyhle nechte odejít.“

9 Tak se splnil jeho slib, že neztratí žádného z těch, které mu Otec svěřil.

10 Šimon Petr vytasil meč, napadl jednoho z nich a uťal mu pravé ucho. Byl to Malchos, sluha nejvyššího kněze. 11 Ale Ježíš řekl Petrovi: „Schovej svůj meč! Otec určil, abych trpěl.“

12 V té chvíli se ozbrojenci Ježíše zmocnili a spoutali ho. 13 Vedli ho nejprve k Annášovi, tchánovi úřadujícího velekněze Kaifáše. 14 Byl to právě Kaifáš, který zastával ve veleradě názor, že je prospěšnější, aby zemřel jeden člověk, než aby byl vydán všanc národ.

15 Petr Ježíše neopustil a sledoval ho s jiným učedníkem. Ten byl známým nejvyššího kněze, a tak se dostali za Ježíšem až na nádvoří veleknězova paláce. 16 Petr zůstal před vraty. Jeho společník se přimluvil u vrátné, aby Petra pustila dovnitř. 17 Ta se Petra zeptala: „Nepatříš i ty mezi společníky toho člověka?“

„Co tě nemá!“ ohradil se Petr.

18 Protože bylo sychravo, zapálili si sluhové a strážci oheň a hřáli se kolem něho. Petr se šel také hřát.

19 Mezitím Annáš zahájil výslech: „Kdo s tebou chodil? Čemu jsi učil?“

20 „Mé učení je obecně známé,“ odpověděl Ježíš. „Mluvíval jsem veřejně v synagogách i v chrámu. Tam má každý Žid přístup. Potají jsem nemluvil nic. 21 Co se vyptáváš mne? Ptej se mých posluchačů, ti vědí, co jsem říkal.“

22 „Jak to mluvíš s veleknězem?“ obořil se na Ježíše jeden ze strážných a udeřil ho.

23 Ježíš se ohradil: „Jestli nemám pravdu, tak to dokaž. Jsem-li v právu, proč mne biješ?“

24 Annáš potom předal spoutaného vězně Kaifášovi.

25 Jak se tak Petr hřál u ohně, kdosi se ho zeptal: „Nejsi také jeden z Ježíšových učedníků?“

Petr to popřel.

26 Jeden z veleknězových sluhů, příbuzný Malchose, kterého Petr poranil, ho obvinil: „Vždyť jsem tě s ním viděl tam v zahradě!“

27 Petr to opět popřel a vtom zakokrhal kohout.

28 Ráno odvedli Ježíše od Kaifáše k římskému místodržiteli. Židovští žalobci do jeho domu nevstoupili, aby se neposkvrnili v den svátku a nebyli tak vyloučeni z účasti na velikonoční večeři. 29 Pilát tedy vyšel k nim a ptal se: „Z čeho toho člověka obviňujete?“

30 „Je to zločinec! Proč bychom ho sem jinak vodili,“ odpověděli.

31 „Tak si ho nechte a suďte podle svých zákonů,“ odsekl Pilát.

„Vždyť víš, že nemáme právo nikoho popravit,“ bránili se Židé.

32 Tak se naplnila Ježíšova slova, kterými předpověděl způsob své smrti.

33 Pilát se vrátil dovnitř, nechal si Ježíše předvolat a zeptal se ho: „Ty jsi král Židů?“

34 „Zajímá tě to osobně, nebo v souvislosti s žalobou?“ otázal se Ježíš.

35 „Jsem snad Žid, abys mohl být mým králem?“ ohradil se Pilát. „Tvůj vlastní národ a tvoji představení tě sem předvedli. Čeho ses dopustil?“

36 Ježíš odpověděl: „Jsem král, ale nejde mi o politickou moc. Kdyby moje království bylo pozemské, moji poddaní by mne proti Židům ubránili. Má říše je jiného druhu.“

37 „Přece jsi tedy král,“ konstatoval Pilát.

„Sám to připouštíš,“ odpověděl Ježíš. „Narodil jsem se proto, abych oznámil pravdu o tomto království. Kdo miluje pravdu, ten mne poslouchá.“

38 „Co je pravda?“ ukončil Pilát rozhovor a vyšel opět k Židům. „Ten člověk je nevinný,“ prohlásil. 39 „Jestli ho vy považujete za zločince, udělím mu velikonoční amnestii, jak je tady zvykem. Chcete, abych vám propustil židovského krále?“

40 Oni však křičeli: „Toho ne! Propusť Barabáše!“

Ten Barabáš byl buřič.

<- Jan 17Jan 19 ->