1 A když pominula sobota, Maria Magdaléna a Maria Jakubova a Salome nakoupily vonných věcí, aby přijdouce, pomazaly Ježíše. 2 A velmi ráno vyšedše první den po sobotě, přišly k hrobu, an již slunce vzešlo. 3 I pravily vespolek: Kdo nám odvalí kámen ode dveří hrobových? 4 (A vzhlédše, uzřely odvalený kámen.) Byl zajisté veliký velmi. 5 A všedše do hrobu, uzřely mládence, an sedí na pravici, oděného rouchem bílým. I ulekly se. 6 Kterýžto řekl jim: Nebojte se. Ježíše hledáte Nazaretského ukřižovaného. Vstalť jest, neníť ho tuto; aj, místo, kdež jej byli položili. 7 Ale jděte, povězte učedlníkům jeho i Petrovi, žeť vás předejde do Galilee. Tam jej uzříte, jakož jest pověděl vám. 8 A ony vyšedše rychle, utekly od hrobu; nebo přišel na ně strach a hrůza. A aniž komu co řekly, nebo se bály. 9 Vstav pak Ježíš z mrtvých ráno v neděli, ukázal se nejprv Mariji Magdaléně, z nížto byl vyvrhl sedm ďáblů. 10 Ona pak šedši, zvěstovala těm, kteříž s ním bývali, lkajícím a plačícím. 11 A oni slyšavše, že by živ byl a vidín od ní, nevěřili. 12 Potom pak dvěma z nich jdoucím ukázal se v jiné způsobě, když šli přes pole. 13 A ti šedše, pověděli jiným. Ani těm nevěřili. 14 Nejposléze sedícím spolu jedenácti ukázal se, a trestal nedověru jejich a tvrdost srdce, že těm, kteříž jej viděli vzkříšeného, nevěřili. 15 A řekl jim: Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření. 16 Kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude; kdož pak neuvěří, budeť zatracen. 17 Znamení pak ti, kteříž uvěří, tato míti budou: Ve jménu mém ďábly budou vymítati, jazyky novými mluviti. 18 Hady bráti; a jestliže by co jedovatého pili, neuškodíť jim; na nemocné ruce vzkládati budou, a dobře se míti budou. 19 Když pak jim odmluvil Pán, vzhůru vzat jest do nebe, a sedí na pravici Boží. 20 A oni šedše, kázali všudy, a Pán jim pomáhal, a slov jejich potvrzoval činěním divů.

<- Marek 15