1 Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše. 2 Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům. 3 Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy. 4 Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází. 5 Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti. 6 Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem. 7 Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme. 8 Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich. 9 S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti. 10 Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu. 11 Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí. 12 Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti. 13 Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají. 14 Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých. 15 Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše. 16 Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili. 17 Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše, 18 Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní. 19 Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu. 20 Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy? 21 Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna. 22 Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?